Strach, slzy a slovo „ne“. Většina lidí by po takových reakcích protějšku během pohlavního styku přestala. Pro některé to však překážkou není. Dopouští se pak znásilnění? Podle zdravého rozumu ano, zákony to vidí jinak. Znásilnění je v Česku stále podmíněno použitím násilí či jeho pohrůžkou, případně zneužitím bezbrannosti. Že to nestačí, popisuje advokátka Lucie Hrdá na příběhu své klientky.
Právní služby
„Pachatel na klientku neustále naléhal, že chce sex. Zamykal ji v domě, takže ani nemohla utéct. Pak to nevydržela a řekla mu ‚já nechci, ale pokud ti to nestačí, tak si udělej, co chceš‘,“ popisuje Hrdá.
Pachatel na ní po těchto slovech vykonal pohlavní styk.
„Plakala u toho, prosila ho, ať to nedělá, odstrkovala ho. On se jí potom omluvil, dokonce jí psal zprávy, takže máme doklady, že ji znásilnil a že se za to omlouvá,“ říká Hrdá.
Dotyčný však byl zproštěn obžaloby. A to proto, že podle českého práva nepoužil násilí. A překročení nesouhlasu a slova „ne“ podle stávajícího výkladu znásilnění neznamená. A to ani když oběť pláče, prosí a snaží se pachateli vymanit. Nyní už je rozsudek pravomocný.
Současné změní zákona o znásilnění
§ 185 trestního zákoníku klasifikuje znásilnění jako čin, kdy někdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti.
Pachateli hrozí trest odnětí svobody na 2 roky až 10 let, pokud uvedený čin spáchal na dítěti nebo se zbraní. Na 5 až 10 let bude potrestán, spáchá-li trestný čin znásilnění na dítěti mladším 15 let nebo v zařízení, kde je omezována osobní svoboda, nebo způsobí oběti těžkou újmu na zdraví.
Odnětí svobody na 10 až 18 let hrozí, pokud pachatel svým činem způsobí smrt.
Pláč a nesouhlas? Nestačí
Jak Hrdá podotýká, Česká republika je zavázána mezinárodními smlouvami, podle kterých bychom trestní zákoník změnit měli tak, aby se nedostatek souhlasu v nějaké formě považoval za skutkovou podstatu znásilnění.
„To, že někdo pláče, říká při sexu ‚ne‘ a prosí, je podle mého názoru už jasné použití násilí a převahy, navíc se tam ještě operuje s bezbranností, kterou v takový okamžik žena zažívá,“ podotkla Hrdá.
Zneužití bezbrannosti pak součástí skutkové podstaty znásilnění je, stejně jako pohrůžka násilím nebo jeho použití.
I bezbrannost však může být pro soudy sporná, neboť komentář trestního zákoníku pojem vykládá jako situaci, kdy oběť nechápe pachatelovo jednání a není schopna domyslet jeho důsledky.
„To je ale v praxi nedostačující, protože plno lidí je schopno následky domyslet a chápou, co pachatel činí, nejsou ale schopni adekvátně reagovat,“ podotýkají neziskové organizace v čele se spolkem Konsent a organizací Amnesty International, které připravily petici za změnu zmíněného zákona.
Změna by byla vhodná také podle právničky Veroniky Ježkové z organizace proFem, která se zabývá pomocí obětem domácího a sexuálního násilí. „Na rozdíl od dosavadní konstrukce znásilnění, kladoucí důraz na objektivní stránku činu, zohledňuje tato změna (navržená v petici, pozn. red) subjektivní stránku, kdy není přítomen souhlas oběti a kdy pachatel neměl důvod se domnívat, že souhlas přítomen byl,“ uvedla.
Podotýká, že změna by bylo přínosná zejména proto, že by zákon už nekladl před oběť povinnost bránit se, respektive prokazovat, proč se náležitě nebránila.
Během situace, která se naprosto vymyká normálu, je totiž běžné, že oběť ztuhne a bránit se nemůže, protože je paralyzovaná strachem. Často se nemůže hýbat, nemůže křičet, zažívá intenzivní strach o vlastní život kvůli přítomnosti pachatele.
Jak poznat, že mám souhlas k sexu?
Abyste mohli mít sex, musíte si být jisti, že osoba, se kterou chcete mít sex, chce mít také sex s vámi. Tedy že sex je pro oba zcela dobrovolný. Signály mohou být verbální i neverbální. Máte-li pochybnosti, zeptejte se. Souhlas v jistém smyslu znamená, že obě strany mají odpovědnost zajistit, aby byl sex dobrovolný.
Zdroj: Konsent
Zákon o klasifikaci znásilnění jako pohlavního styku bez souhlasu již některé evropské státy mají – například Belgie, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Německo, Řecko, Island, Irsko, Lucembursko, Švédsko nebo Velká Británie.
Pachatelé nejčastěji odchází s podmínkou
Přestože je podle výzkumů neziskových organizací v Česku ročně znásilněno 12 tisíc lidí, z nichž 90 procent tvoří ženy, nahlášeno je podle statistik každý rok jen zhruba 600 případů. Průměrně tak dochází k 34 znásilněním denně, přičemž policie se dozví o jednom či dvou.
Až 90 procent obětí si přitom nese dlouhotrvající následky. Mezi nejčastější patří posttraumatická stresová porucha. Ta se projevuje například poruchami spánku, soustředění či paměti nebo úlekovými reakcemi. Mezi další příznaky patří deprese, úzkostná porucha, obsesivně-kompulzivní porucha, depersonalizace nebo závislosti.
Tresty pro pachatele jsou i přes devastující povahu činu velmi nízké. Většina jich od soudu odchází s podmínkou. Data pro rok 2020 ještě nejsou k dispozici, ale za rok 2019 bylo odsouzeno pro trestný čin znásilnění 221 lidí. Z toho bylo 106 nepodmíněných trestů odnětí svobody a 113 podmínek, zbytek může tvořit vyhoštění, finanční trest či upuštění od trestu.
Ta vůbec největší část znásilnění však stále zůstává nenahlášená.
Specializujeme se na trestní právo a právo rodinné, včetně řešení problému domácího násilí, stalkingu a zastupování obětí trestné činnosti.
