Každý druhý pachatel znásilnění odejde od českých soudů s podmínkou, v případě nezletilých obětí je to až 86 % viníků. Přitom jde podle viktimologů o jeden ze dvou nejvíce zraňujících trestných činů hned vedle pokusu o vraždu. Oběti se s jeho následky vyrovnávají celý život. V tomto světle už statistika, podle které oběti v Česku hlásí jen 5 % případů, nevypadá tak nepravděpodobně. Jak to změnit?
Právní služby
Muž nutil partnerku k prostituci, když odmítala jít za kunčaftem, hrozil, že jejich několikaměsíčnímu dítěti usekne prsty sekyrou. Napadal ji, pravidelně bil a znásilňoval, přesto šla soudkyně pod trestní sazbu, která jí přišla příliš přísná, a dala mu podmínku. Díky soudu vyšší instance se trest nakonec podařilo změnit na 5 let nepodmíněně, trestní sazba, ke které ale soudce mohl sáhnout, se tyčila ještě o 10 roků výš. To byl moment, kdy si advokátka Lucie Hrdá (40) uvědomila, že v rámci své profese dokáže změnit jen jednotlivé kauzy, nikoliv systém umožňující takovou nespravedlnost. Proto po 18leté právnické praxi letos v květnu společně s kolegyněmi založila inciativu Bez trestu a o měsíc později vyšel do pražských ulic první Pochod proti sexualizovanému a domácímu násilí. Několik stovek žen a mužů s transparenty jako „Ne znamená ne!“ nebo „Mami, věř mi“ směřovalo v horkém podvečeru k ministerstvu spravedlnosti.
Právě vysocí úředníci ústřední instituce státní správy v oblasti justice by měli být iniciativní, když se ukazuje, že legislativa už nestačí pokrýt realitu trestných činů a ztrácí dech s poznatky z kriminologie a viktimologie. Namísto toho se zdá, že pro ministryni Marii Benešovou a stejně tak její předchůdce sexualizované násilí není téma a spokojí se s jen kosmeticky upravovanými desítky let starými zákony. Podle těch lze za znásilnění považovat jen čin, který proběhne ve spojení s násilím, pohrůžkou nebo zneužitím bezbrannosti.
A právě s výkladem poslední části definice má většina české odborné veřejnosti stále potíž – uznávají ji pouze v objektivní rovině, když je oběť například pod vlivem drog nebo svázaná. „Zatímco ta subjektivní, kdy oběť zatuhne strachem, vedle ní spí děti nebo z minulých zkušeností ví, že pachatel ji jinak zbije, velká část odborné veřejnosti i na vyšších soudech nevnímá stále jako bezbrannost,“ vysvětlovala v HateFree Talku letos před Vánoci přístup části soudů Hrdá (celý rozhovor si můžete pustit výše). Naopak na západ od českých hranic, od Rakouska přes Španělsko až po severní Švédsko už přitom stačí, když oběť sexuální praktiky odmítne jedním slovem „ne“. Pokud pachatel přes její nesouhlas pokračuje, dopouští se trestného činu.
O potřebě takové legislativní úpravy se mezi tuzemskými politiky začalo nahlas mluvit až letos před volbami do poslanecké sněmovny, kdy se médiím ozvalo několik žen s tím, že je sexuálně obtěžoval nebo napadl nadějný politik a právník Dominik Feri. Poté, co odstoupil, aby více nepoškodil domovskou politickou stranu TOP 09, strany vítězných koalic slíbily, že „Lex Feri“ vznikne.
Děti chráníme míň
Ještě hůř je na tom legislativa v případě znásilnění dětí. Tu považuje Hrdá společně s experty za zcela překonanou, protože umožňuje drtivé většině pachatelů – 86 % nejít do vězení. „Ten zákon v podstatě předpokládá, že dítě sexuální aktivity provozuje dobrovolně, jestliže nedojde k násilí. A to přesto, že víme, že předčasná sexualizace dětí je devastující pro jejich psychiku a že pachatelé jsou většinou osoby blízké se silnou autoritou jako rodiče, jiní příbuzní nebo učitelé,“ pokračuje advokátka s tím, že má zrovna na stole pravomocný podmínečný rozsudek v případu, kdy sedmiletému dítěti strkal do konečníku prsty táborový vedoucí. Protože nemusel použít násilí, nejednalo se podle soudu o znásilnění, ale pouze o pohlavní zneužití, a ani finanční odškodnění oběti nepřiznal. „To, že se dítě u toho nebránilo, že jej pachatel nemusel svázat, zfetovat nebo zmlátit, to je proto, že to byl člověk, kterému důvěřovalo, a který měl nad ním mocensky navrch,“ dodává s tím, že takové případy český trestní zákoník zcela opomíjí. V zahraničí jsou tyto trestné činy klasifikovány jako „statutory rape“, znásilnění z pozice moci. To na rozdíl od české legislativy nepředpokládá, že dítě dokáže vyjádřit souhlas se sexuálními aktivitami, a umožňuje udělovat vyšší tresty odnětí svobody.
Takových rozsudků, nad kterými zůstává rozum stát, má Hrdá za roky praxe desítky, ve státní databázi se vyhledávají jen těžko. Proto je spolek Bez trestu anonymizované začal zveřejňovat na svých webových stránkách a snaží se iniciovat vznik elektronicky dostupného archivu rozsudků, který lze transparentně analyzovat. Tuzemští soudci stejně jako státní zástupci totiž nemají povinnost se dále vzdělávat a v tématech, jako je sexualizované násilí, kde se mění a měnilo mnohé, často ustrnou na poznatcích z doby absolvování studia.
Aby se situace změnila, je potřeba, aby veřejnost o české praxi co nejvíce věděla, proto se Bez trestu rozhodlo zahájit vlastní kampaň, jejíž součástí jsou nejen webové stránky, ale také videa nebo konference pro odborníky i akce pro veřejnost. „Přijali jsme, že nejdůležitější je ochrana daní a pořádku ve věcech veřejných, a vztahové trestné věci, to je taková ta intimita, co se nemá moc řešit, co má zůstat za zavřenými dveřmi našich domovů. A ve skutečnosti má domácí a sexualizované násilí dopad na českou ekonomiku v řádu miliard. Pustit se do řešení takového problému je obrovským veřejným zájmem,“ uzavírá Hrdá, která za svou práci byla v roce 2020 odměněna Cenou Františky Plamínkové. Advokátka si uvědomuje, že sexualizované a domácí násilí nikdy zcela nevymizí, v boji proti němu má Česko před sebou stále ještě dalekou cestu na to, aby zůstalo stát. Třeba před protiargumentem, že přísnější legislativa otevírá dveře křivým obviněním, praxe naopak ukazuje, že jsou výjimečná. Procházet trestním řízením totiž není nic příjemného, a to ani pro pachatele, ani pro oběť. A v Česku to platí několikanásobně.
Kampaň Bez trestu můžete podpořit na platformě Donio.
Úvodní foto: Pochod proti domácímu a sexualizovanému násilí (Foto: Alice Dix)
Specializujeme se na trestní právo a právo rodinné, včetně řešení problému domácího násilí, stalkingu a zastupování obětí trestné činnosti.
