Preloader

Kongres Právní prostor 2022: Špičky českého práva diskutovaly o digitalizaci, ženách v právu, justici a dalších aktuálních tématech

Kongres Právní prostor 2022: Špičky českého práva diskutovaly o digitalizaci, ženách v právu, justici a dalších aktuálních tématech

10. ročník kongresu Právní prostor nastolil témata, která oslovila právní veřejnost. Na Seči u Chrudimi se setkali špičkoví přednášející a pozorné publikum a z letošního ročníku kongresu učinili nezapomenutelný odborný a společenský zážitek.

Pořadatelům kongresu, společnosti Atlas group za podpory mnoha partnerů, se podařilo po dvouletém půstu uspořádat kongres s nabitým programem. I když v zimních měsících bylo rozhodování, zda se do organizace kongresu pustit nebo ne velmi obtížné, rozhodně se snaha vyplatila.

Kongres odstartoval v úterý ráno blok Občanské a pracovní právo a v něm advokátka Mgr. Marie Janšová příspěvkem Reflexe vývoje a událostí poslední doby v pracovněprávní regulaci a praxi, ve kterém nemohla vynechat aktuální téma války na Ukrajině a s tím související pracovněprávní dopady. Obecně by v těchto záležitostech mělo převládat řešení situace mezi zaměstnanci a zaměstnavateli dohodou, například služební cesty na Ukrajinu či do Ruska nelze odmítnout automaticky, je potřeba zohledňovat aktuální podmínky. Zajímavý byl poznatek o možnosti zaměstnavatele reagovat na chování zaměstnance, který šíří dezinformace – tato situace může vést až k výpovědi. Vyhnout se nebylo možné ani pracovněprávním dopadům pandemie Covid-19, při které dle přednášející právo neselhalo, jen jsme se museli naučit používat do té doby opomíjené instituty (překážky na straně zaměstnavatele, karantény). Zajímavé byly ale i poznámky o digitalizaci HR agendy, home office a no office, či platform employees. U řečnického pultu následně Doc. JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M. představil aktuální otázky odpovědnosti pomocníka mimo plnění závazku, kdy si kladl především otázku, do jaké míry principál odpovídá za svého pomocníka, jakým způsobem je jednání pomocníka přičitatelné samotnému pomocníkovi a jak postupovat v situaci, kdy je pomocníkem zaměstnanec. § 2914 OZ nabízí několik variant řešení, z nichž stále judikatura nedokázala vybrat jedinou.

V bloku nazvaném Exekuce a digitální služby jako první promluvil soudní exekutor JUDr. Ing. Martin Štika a v příspěvku Jak dál po novele exekučního řádu upozornil, že exekuce a exekutoři se potýkají s mnoha problémy – odpouštění dluhů (milostivé léto), nedostatek exekutorů, jejich nízké odměny (nutnost úpravy exekučního tarifu), opuštění novel exekučního řádu (místní příslušnost, princip sněhuláka či jednoho exekutora) a přinesl 5 bodů udržitelnosti profese exekutora. Následně jej vystřídal advokát Mgr. Michal Nohel, který se věnoval digitálním službám, a to jak P2B (Platform to business), u kterých je primárně potřeba kultivace smluvních podmínek, měly by obsahovat podmínky pro omezení, pozastavení a ukončení poskytování služeb, tak DSA (nařízení Digital services act), které má nahradit směrnici o jednotném trhu digitálních služeb a i když zachovává její principy, přidává regulaci online platforem, tj. hostingových služeb a tzv. velmi velkých online platforem, na které klade ještě nároky navíc. Dále byla řeč i o DMA (Digital markets act) pojednávajícím o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví, který pracuje s pojmem gatekeeper (hlavní služba jako důležitá brána k oslovení zákazníka), a o umělé inteligenci (AI) a kategorii systémů dle rizik (nepřijatelné, vysoké a nízké nebo minimální).

V odpoledních hodinách se účastníci věnovali advokacii a obchodním vztahům, nejprve v příspěvku JUDr. Martina Maisnera, Ph.D., MCIArB. K právu advokáta odmítnout právní pomoc, podle kterého je nebezpečné především ztotožňování advokáta a jeho klienta. Advokacii lze vnímat mnoha způsoby – jako výkon advokacie, advokacii jako služba, právní službu, právní pomoc – od kterých se odvíjí i její vnímání. Nutné je ale především poznamenat, že právní pomoc není možné bezdůvodně odmítnout a už vůbec ne paušálně. JUDr. Bc. Zdeněk Kučera, Ph.D. přednesl velmi aktuální příspěvek věnovaný praktickým dopadům novely zákona o elektronických komunikacích, která reguluje především tzv. účastnické seznamy, tedy výlučně veřejné seznamy založené za účelem vyhledání kontaktu na osobu na základě identifikačních prvků, přičemž klíčem účastnického seznamu je zdroj kontaktů. Pokud je takový seznam vytvořen, je potřeba osoby informovat o účelu seznamu a získat jejich souhlas, přičemž za vytvoření účastnického seznamu se považuje i náhodné generování telefonních čísel. Novelou je dále zakázáno nabízení marketingové reklamy nebo jiný obdobný způsob nabídky, tedy jakákoli marketingová reklama na základě veřejných účastnických seznamů.

Neméně aktuální blok Právo v kyberprostoru odstartoval Mgr. František Korbel, Ph.D. s aktuálními novinkami českého e-Governmentu a digitálních služeb, tedy nutnosti přesunu z off-line do on-line světa, která ale naráží na nejednu překážku. Například u elektronických podpisů stále není judikatorně úplně přesně stanoveno, co všechno vlastně takovým podpisem je. V tomto ohledu jde ale veřejná správa kupředu, když například již nyní zná vcelku jednoduchý elektronický podpis (prokázání totožnosti, autorizace úkonu a zpětné prokázání projevu vůle) dle § 8 z. č. 365/2000 Sb. a míří k povinnému zřizování datových schránek. Například od 1. 2. 2022 je dokonce možné pořídit elektronický záznam o nehodě, a od 1. 7. 2025 nebude potřeba mít u sebe řidičský průkaz či malý technický průkaz. JUDr. Tomáš Sokol se věnoval robotům a trestní odpovědnosti a otázce, co vůbec nevíme a co jen tušíme. Zásadní je v této věci určit, zda je robot determinovaný nebo indeterminovaný. Je jeho chování naprogramováno ve variantách nebo si řešení vytváří sám, učí se sám? Představil proto stupnici rozlišování motorových vozidel podle toho, jaké mají možnosti automatizace, na které 5. stupeň je zcela autonomní vozidlo bez řidiče a 0 se rovná vozidlu ovládaném pouze řidičem. Nyní se v této škále běžně pohybujeme zhruba okolo stupně 1 (aktivní tempomat, parkovací asistent, asistent jízdy v pruzích), ve kterém je ještě odpovědnost jasná. Zcela jinak je tomu ale u úrovní 2 – 5, kde sice soukromoprávní odpovědnost může být objektivní, ale trestní právo se s touto problematikou vůbec neumí vyrovnat.

Velmi očekávaný blok nazvaný Ženy v právu účastníky rozhodně nezklamal a byl vrcholem prvního dne kongresu. JUDr. Lucie Hrdá se v něm nejdříve zabývala otázkou Potřebují ženy svou sekci v právu? Ženy v příspěvku označila za oběti patriarchátu a upozornila, že ženy svou sekci nepotřebují, je pro ně ovšem daleko těžší se mezi muži prosadit. Ženu stojí daleko více energie eliminovat znevýhodnění, musí se daleko více snažit a mít velké sebevědomí. V tomto ohledu je tedy potřeba, aby byly ženy daleko více podporovány. Mgr. Hana Gawlasová se v příspěvku nazvaném Ženy sobě věnovala  především otázce, zda si ženy vzájemně pomáhají, zda jim pomáhají muži a zda spolu ženy spolupracují. Došla ovšem k závěru, že ženy ani muži, kteří jsou na stejné úrovni se nepodporují především proto, že jsou si vzájemně konkurenty a konkurentkami. JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D. přijela na kongres s příspěvkem Mužské právo aneb jsou právní pravidla neutrální?, ve kterém nastínila feministickou kritiku práva, neboť společnost se tváří, že pravidla jsou neutrální, což ovšem není pravda. Společenská a další pravidla byla přijata dávno v minulosti a přijímaly je jen muži, zacházení s ženami je tedy nerovné z podstaty věci. V českých podmínkách je kariéra nastavena na muže z privilegované skupiny a ženy, především pokud sledují tradiční životní trajektorii, mají daleko menší šanci uspět. V příspěvku se dotkala i diskutované Istanbulské smlouvy, jejíž kritika je především ideologická a v závěru upozornila, že ve všech těchto otázkách je nejdůležitější prevence – pokud dokážeme zabránit tomu, aby problém vůbec vznikal, nemusíme řešit následky.

Poslední blok prvního dne kongresu byl zakončen, snad poprvé za všech 10 ročníků, potleskem ve stoje a debaty o postavení žen protknuly celý společenský večer, na kterém byly předány ceny výherkyním soutěže o nejlepší studentský článek s právní tématikou Ukaž svou kreativitu IX., proběhly gratulace k 30 letům existence společnosti Atlas Group a před slosováním hodnotných cen všechny přítomné výborně pobavil beatboxer, zpěvák a vokální improvizátor Endru.

Středeční ráno bylo ve znamení českého práva v evropském kontextu. O jediný příspěvek v tomto bloku se postaral advokát Mgr. et Mgr. Michal Vávra, který byl zároveň skvělým moderátorem celého kongresu. Věnoval se nárokům ze zrušených letů a zájezdů z důvodu covidu z pohledu advokáta na obou stranách hranice, tedy otázce, jak nároky vymáhat v České republice a v Rakousku. K tomuto účelu nejlépe slouží evropský platební rozkaz, v jeho aplikaci jsou ovšem velké rozdíly, neboť zatímco v Rakousku je vydán do zhruba do 6 dnů, v ČR to trvá výrazně delší dobu (1-2 měsíce). V Rakousku rozhoduje centralizovaný soud, v ČR je potřeba žalovat u jednotlivých místně příslušných okresních soudů, v Rakousku je snadnější i následná vymahatelnost práva, když např. v případě náhrady za jednu letenku je možné zabavit celé letadlo. Vymáhání náhrad za zrušené zájezdy je ještě větší oříšek, úprava je velmi rozdílná (např. v ČR tzv. Lex voucher), obecně ovšem cestovní kanceláře s vyplácením peněz za zrušené zájezdy měly problém.

Na všech předchozích ročnících kongresu Právní prostor byl velmi sledovaný poslední blok, a to Aktuální otázky v justici. I letos byl obsazen špičkami české justice, všechny příspěvky byly navíc velmi podnětné. JUDr. Jaromír Jirsa, soudce Ústavního soudu, se zabýval rolí Ústavního soudu v dnešní mediální době, neboť Ústavní soud je stále středem mediální pozornosti a jeho rozhodovací činnost je velmi sledovaná. Své jedinečné postavení využívá k účelné mediální prezentaci, čemuž přispívá i osoba předsedy soudu a skutečnost, že Ústavní soud má možnost hovořit za celou justici. Jeho role v mediálním světě lze rozdělit na informativní (mediálně-justiční servis pro všechny a za celou justici), ochrannou (je vázán obecnými normami ústavního práva a může tak primárně nalézat spravedlnost, ne „jen“ právo) a judikatorní (v oblasti svobody projevu, mediálních útoků, hate speech, hranic únosného). Všechny tyto role jsou velmi dobře viditelné na mediálně známých kauzách jako např. Vondráčková v. Rejžek či aktuální Oldřich Kaiser v. Blesk. Místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk se věnoval postavení a roli Nejvyššího soudu v 21. století. Jako hlavní problém označil enormní množství nápadu a tím pádem enormní množství rozhodnutí. Každý ze soudců NS se ročně podílí na vydání cca 300 rozhodnutí, na ÚS je to číslo ještě daleko vyšší. Je to ale dobře? Očekává se maximální erudice, studium, rozhodnutí, která budou precedenty – to ale s těmito čísly nejde. Možností, co můžeme dělat s tím ohromným nápadem je hned několik (vyloučit část agend z dovolání, část role NS přenést na ÚS, radikálně zvýšit soudní poplatky či zvýšit počet soudců NS), jako jediné možné ale přednášející označil řešení pomocí selekce nápadu, kdy Nejvyšší soud bude mít právo vyhradit si, že se věcí nebude věcně zabývat. V následujícím příspěvku se prezident Soudcovské unie ČR JUDr. Libor Vávra věnoval aktuálním událostem v justici některých blízkých zemí a stabilitě českého soudnictví. Česká justice je podle něj v podstatě velmi klidná a stabilní, i když je řízena ministerstvem a u moci se střídají různé politické strany. Atak podobný těm v sousedních státech se ale dá s jistotou očekávat. Slabým místem je výběr soudců – postupně, nenápadně, kladením požadavků na soudce je možno do budoucna justici ovlivnit. Zatím si soudci vybírají sami, výkonná moc do výběru prakticky nezasahuje, prezident bez výhrad jmenuje kandidáty navržené předsedy krajských soudů a jsou to právě předsedové soudů, kteří jsou klíčem k současné české justici. Jsou však omezeni časově, navíc bez možnosti opakování funkce. Předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D., LL.M. přednesl příspěvek nazvaný Vítězství práva nad politikou jako počátek konce právního státu?, který začal demonstrací přehledu zkázy říší, jejichž pád začal, když byly na vrcholu (např. Římská říše či Sovětský svaz). Materiální právní stát, na který se odvoláváme, už není vázán jen vlastním právem, ale sám sebe reguluje i obsahem – jisté obsahy práva jsou zakázané. Za právním státem stojí racionalita a předvídatelnost – to dohromady dává zákaz libovůle. Důsledky vítězství právního státu jsou, že se nikdo se nebojí (bojí se úředníci), z veřejného prostoru se vytrácí politika a problémy začínají mít právní řešení, vlastníkem politiky se stává právník, v politice občas vítězí forma (marketing) nad obsahem (vlastně není co řešit, politika je zbavena obsahu), některé otázky jsou vyloučeny z debaty, či že jednotlivci využívají možnosti, které právní stát nabízí k prosazování vlastních hodnot, které ale nejsou v souladu se základními hodnotami toho státu.

Na závěr nezbývá než poděkovat organizátorům za velmi přínosně strávené dva dny a doufat, že se budeme mít možnost setkat i příští rok na již 11. ročníku kongresu, který bude jistě tak nabitý, jako ten letošní. Přepisy příspěvků z letošního ročníku a rozhovory s dalšími přednášejícími naleznete v nejbližších týdnech na portálu Právní prostor.


Specializujeme se na trestní právo a právo rodinné, včetně řešení problému domácího násilí, stalkingu a zastupování obětí trestné činnosti.
TOP
LGBTQ Friendly