Většina obětí si myslí, že je v tom sama. Ozvou se jen tři procenta z nich

Kauzu Cimického odstartovala zpověď zpěvačky Jany Fabiánové, která na sociálních sítích protestovala proti udělení státního vyznamenání Cimickému s argumentem, že ji v době, kdy byla jeho klientka, sexuálně napadl.

Po Fabiánové se rozhodla ozvat řada dalších žen s podobným příběhem. „Jakmile to nahlásí jeden člověk, ukáže se, že těch lidí je ve skutečnosti více, a to nejen v oblasti sexualizovaného násilí,“ vysvětlila Hrdá s tím, že se nejedná o nic neobvyklého. 

Strach ze ztráty anonymity, bagatelizace a nepochopení

Dalším tématem, které Hrdá v Rozstřelu otevřela, byla uplynulá doba mezi trestným činem a jeho oznámením. V případě obětí sexualizovaných činů se tato lhůta zpravidla vyšplhá na několik let. „Sexuální násilí je vysoce zraňující trestná činnost. Oběti se za to stydí a často si nejsou jisté, jestli postupovaly správně,“ uvedla Hrdá. 

I proto s ohlášením trestného činu váhají. „Největší strach mají z toho, že pachatel zjistí jejich jméno, že jim nebude nikdo věřit, že budou zesměšňovány a jejich svědectví bude bagatelizováno. Také se bojí, že nebudou mít advokáta, a že celý proces bude trvat dlouho,“ vysvětlila Hrdá. 

Případy jsou mnohdy staré i 20 až třicet let, když se s nimi oběti rozhodnou svěřit, míní Hrdá. „Čas je však důležitý zejména kvůli promlčecí lhůtě, po jejímž uplynutí už pachatele nelze stíhat. Problematické je také degradování důkazů. Svědci zapomínají a postupem času klesá i kvalita stop,“ řekla.

Délku promlčecí lhůty přitom u sexualizovaných trestných činů podle Hrdé nelze jednoznačně stanovit. Trestné činy procházejí neustálým vývojem a u opakovaného recidivisty záleží na době posledního spáchaného trestného činu.

Za trestný čin znásilnění podle Hrdé hrozí 2-10 let vězení. Polovina z pachatelů ale ze soudní síně odchází s podmínkou. 

Nedostatek informací a přístup pachatele

Některé oběti sexuální násilí nenahlásí, protože si ani neuvědomují, že na nich byl spáchán trestný čin. „Spousta žen starší generace byla například vychována k tomu, že znásilnit vás může někdo cizí v parku, ne vlastní manžel,“ uvedla.

Svou roli podle Hrdé může sehrát také přístup pachatele. „U mladších obětí pachatel často argumentuje tím, že je to normální, a že to dělají všechny děti,“ vysvětlila. 

Dalšími tématy Rozstřelu byla zahraniční kauza, ze které vzešla kampaň Me Too, oznamovací povinnost lidí spjatých s Cimickým nebo posuzování důvěryhodnosti psychiatrických pacientek.

Lucie Hrdá je advokátka specializující se na na trestní právo, domácí násilí, stalking a rodinné právo. Je členkou Unie obhájců ČR a národním tutorem vzdělávacího programu Rady Evropy pro právní profesionály HELP.