Anketa: Změnili by kandidáti a kandidátky do Senátu definici znásilnění? Co by pro to udělali

Podle stávajícího trestního zákoníku je znásilnění podmíněno pohrůžkou fyzickým nebo psychickým nátlakem či bezbranností oběti. České právo tak vůbec nepracuje se zásadním aspektem všech sexuálních vztahů, kterým je dobrovolný souhlas. Absenci souhlasu již přitom do právní definice znásilnění zahrnula řada evropských států včetně Dánska, Velké Británie nebo Německa. V České republice ale stále chybí jasný společenský signál, který by pomohl znásilnění řešit a předcházet mu. 

Spolek Konsent oslovil 140 kandidátů, kteří se příští týden budou ucházet o křeslo v horní komoře parlamentu. Položil jim následující otázky: Jak vnímáte současnou definici znásilnění v českém právním řádu? Co byste udělali pro to, aby došlo k její změně? 

V anketě odpovědělo celkem 56 uchazečů, z toho 36 mužů a 20 žen. Za každou silnou politickou stranu si na webu heroine.cz můžete přečíst pohled dvou z nich. Redakce heroine.cz k nim doplnila komentář tří odbornic, mezi nimiž je právnička Lucie Hrdá, právní garantka centra pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem Veronika Ježková a policejní psycholožka Ludmila Čírtková.

Plný rozsah ankety naleznete na stránkách Konsentu, který o změnu zákona společně s Amnesty International usiluje od roku 2021. 

.....

Jak to vidí odbornice:

Lucie Hrdá

advokátka specializující se na rodinné právo, domácí a sexualizované násilí

Jak vnímáte současnou definici znásilnění v českém právním řádu? Uvítali byste její změnu a v čem konkrétně? Proč?

Domnívám se, že současná úprava znásilnění je zastaralá – koneckonců vychází z právní úpravy starší víc než 70 let. Dle mého názoru ale pouhé doplnění skutkové podstaty o sexualizované chování přes nesouhlas poškozené či poškozeného není dostačující, a taková úprava je jen dílčí. Měl by se změnit celkový koncept úpravy trestání sexualizovaného násilí, a to vhodnou kombinací trestného činu sexuálního nátlaku, znásilnění a pohlavního zneužití, která by zahrnovala současné poznatky z viktimologické praxe.  

Za podstatnou považuji například úpravou zahrnující takzvanou statutory rape – tedy znásilnění dítěte z důvodu, že kvůli věku dítě prostě není schopno udělit souhlas se sexualizovaným chováním, nebo možnost použití skutkové podstaty pohlavního zneužití jen s tzv. klauzulí Romea a Julie. To znamená, že tato privilegovaná skutková podstata, která zaručuje pachateli uložení nižšího trestu, se použije jen při malém věkovém rozdílu mezi pachatelem a obětí, k čemuž v současné době rozhodně nedochází. Pomohlo by také sjednocení promlčecích lhůt a doplnění sexuálního nátlaku do trestných činů, u kterých má oběť automaticky nárok na zastupování advokátem na náklady státu.