Neoficiálně již od počátku 80. let minulého století, oficiálně pak od roku 1999 je dnešek, 25. listopad, připomínán jako Mezinárodní den proti násilí na ženách. Valné shromáždění OSN před 22 lety vyzvalo vlády jednotlivých zemí, mezinárodní organizace a jednotlivé neziskové organizace, aby v tento den pořádaly akce zaměřené na zvýšení povědomí o problému.
Právní služby
Letos před tímto mezinárodním dnem nezisková organizace proFEM zveřejnila informaci o zřízení prvního specializovaného centra pro oběti sexuálního násilí v Česku, které by mělo začít fungovat na podzim příštího roku. Provoz zahájí či rozšíří i čtyři další centra pro oběti domácího násilí, a to v Brně, Mostě, Českých Budějovicích a Ostravě.
Je zřejmé, že tím se služby pro oběti sexuálního násilí rozšíří, ale jak se na to ze své zkušenosti advokátky, která se dlouhodobě zabývá domácím a sexuálním násilím a problematikou obětí této trestné činnosti, dívá JUDr. Lucie Hrdá?
Kolik by takových center muselo v České republice být, aby byly služby pro všechny oběti vždy bez problémů dostupné?
V zahraničí bývají tato centra vždy po jednom v okrese. I jedno v rámci kraje je totiž málo, protože traumatizovaná oběť má často problém s cestováním. A je důležité, aby se jednalo o nízkoprahové zařízení, tedy nejen snadno dostupné dopravně, ale aby nabídlo potřebnou službu bez administrativních a jiných překážek, tedy bez posudků, jakýchkoliv doporučení a nejlépe bezplatně.
Avizované specializované centrum bude nabízet i právní poradenství a možný bude odběr vzorků pro případné důkazní řízení i zprostředkování advokátního zastoupení. Je to krok správným směrem?
Zprostředkování kontaktu na specializované advokáty je dobrým krokem. Odběr vzorků také, protože nebude nutné převážet oběť kvůli odběru na policejní pracoviště či do nemocnice. Za mě je však důležité, aby lékaři začali používat karty pro vyšetření pacientů domácího a sexualizovaného násilí, které máme již od roku 2009. Ale v podstatě jsem je u žádného případu ještě neviděla. Přitom by velmi pomohly při následném vyšetřování.
Jakou základní radu byste dala ženám, které se setkaly se sexuálním násilím, ale bojí se o této zkušenosti mluvit?
Doporučila bych minimálně zavolat na krizovou linku nebo dojít do intervenčního centra. Nemusí být na to samy, mohou poprosit třeba kamarádku, ať je u toho s nimi.
Co podle Vás ženy a dívky nakonec přesvědčí o tom, že mají své zážitky, staré třeba i mnoho let, přece jen zveřejnit?
Někdy je to právě zjištění, že v tom nejsou samy. Někdy mají strach o děti. Někdy už prostě pachatel překročí poslední linii toho, co ještě dokáže oběť unést. A někdy je to zachránce zvenčí, který nabídne pomoc. Proto apeluji – nebuďme hluší!
Je něco, co Vás po těch letech, kdy se sexuálním násilím na ženách zabýváte, dokáže ještě překvapit?
Stále mě překvapuje perzistence některých orgánů činných v trestním řízení či třeba lékařů, znalců a pracovníků a pracovnic OSPOD v setrvávání na naprosto překonaných a nevhodných názorech na to, jak zacházet s oběťmi sexualizovaného a domácího násilí, včetně podléhání základním laickým předsudkům…
Nejen předsudky o obětech, pachatelích a sexualizovaných trestných činech, ale hlavně databáze skutečných rozsudků s tresty, které za ně padají a mnoho odpovědí na citlivé otázky – to vše je obsahem speciálního webu www.beztrestu.cz, který vznikl právě proto, aby sexuální trestné činy nebyly bagatelizovány a padaly za ně férové tresty.
Specializujeme se na trestní právo a právo rodinné, včetně řešení problému domácího násilí, stalkingu a zastupování obětí trestné činnosti.
